Teherán
Teherán je hlavním městem Íránu, a také centrem stejnojmenné provincie. První zmínky o tomto městě pochází již z roku 942. Místní obyvatelé, kteří si své domovy stavěly většinou pod zemí, v jeskyních a skalních rozsedlinách, prý byli obávanými silničními lupiči. Pro rozvoj Teheránu měl rozhodující vliv vpád Mongolů v roce 1220, protože sem utekla velká řada obyvatel seldžucké rezidence Rajj, dosavadního přirozeného centra oblasti. Už ve 14. století dostihlo rozrůstající se sídliště jistý hospodářský význam, jeho pravý rozkvět však přišel až za Safíovců, dynastie, která v zemi vládla od roku 1501. Teprve v tu chvíli se stal Teherán definitivně městem. V roce 1758 sem přesídlil ze Šírázu tehdejší vládce Perzie Karím Chán-e Zand, a začal zde stavět královskou rezidenci. Až v roce 1789 se stal Teherán definitivně novým hlavním městem Persie a to zásluhou Qadžárovského sultána Agha Muhammada Khana. V té době mělo město necelých 15 000 obyvatel, jejichž počet se navýšil do počátku 20. století na asi 200 000. Ve 20. století přišel bouřlivý vývoj města, který nasvědčuje o růstu obyvatelstva (v roce 1956 měl již 1,8 milionů obyvatel a v roce 1975 4,53 milionů obyvatel). V dnešní době zde žije okolo 15 – 18 milionů obyvatel a je tedy i jedním z největších měst Asie. Odborníci předpokládají, že pokud bude pokračovat příliv lidí do Teheránu, kterých je denně několik tisíc, stane se v budoucnu jedním z pěti největších měst světa.