Mujnak býval velkým přístavem na břehu Aralského jezera. V šedesátých letech tu žilo 40 000 lidí, pracovali na lodích, v konzervárnách, rybí konzervy se vyvážely do zemí Sovětského svazu i od světa. Volno trávili na plážích, jezdilo se sem na dovolenou. Dnes zmizelou historii i vodu připomínají rezavějící vraky lodí v poušti, jenž bývala Aralským jezerem, které začalo ustupovat neuvěřitelnou rychlostí zhruba po roce 1975. Jedná se zajisté o jednu z největších ekologických katastrof novodobých dějin. Voda řek Amurdarji a Syrdarji přestala jezero napájet poté, co byla využita k zavlažování lánů bavlny. Kde kdysi šplouchaly vlny smaragdové vody, dnes honí vítr písek se solí a chemikáliemi používanými jako hnojivo, k pobřeží je to dobrých 100 km. Nejen krásy Hedvábné stezky, ale i následky socialistického plánování patří k uzbecké historii.