Esfahan

„Esfahan nesf-e Jahan“ - „Esfahan je půl světa“.

Íránci považují Esfahán za nejkrásnější město v zemi. Praví se, že kdo neviděl Esfahán, neviděl Írán. Esfahán je hlavním městem stejnojmenné provincie a zároveň třetím největším městem v Íránu za Teheránem a Mašhadem. Esfahán byl významným městem už za dob Sásánovců. Z jejich doby se zde nachází zoroastrovský chrám ohně – Átešgáh. Esfahán byl hlavním městem rozlehlé provincie po jeho dobytí Araby v 7. století. V 11. století bylo město dobyto seldžuckými Turky, kteří z něj utvořili hlavní město svého státu. Za období jejich vlády město vzkvétalo a stalo se kulturním centrem Persie. Ve 13. století jej vyplenili Mongolové. Tamerlán dobyl město r. 1388 a po povstání proti němu nechal vyhladit kolem 70 000 obyvatel. Praví se, že zde nashromaždil hromadu z jejich lebek. Město se dlouho z těchto dvou vpádů vzpamatovávalo a svého významu opět dosáhlo až za vlády safíjovského vládce Šáha Abbáse, který si ho v r. 1598 zvolil za své hlavní město. Poručil vystavět náměstí Nesfe džahán, dlouhou třídu Čahár Bágh Abbásí, mosty přes řeku Zájande (Sío se pol, Pole Chádžú, Pole Chúbí) a mnoho mešit. Jeho bulváry a parky v tehdejší době obdivovali všichni cestovatele, kteří zavítali do Esfahánu. Na konci vlády Safíjovců, v 17. století, měl Esfahán 600 000 obyvatel. V r. 1723 bylo město po dlouhém obléhání dobyto Afghánci, kteří jeho velkou část zbořili.